Krásy Pálavy

Chráněná krajinná oblast Pálava leží v nejteplejší a nejsušší oblasti ČR a má téměř středomořský ráz. Místní krajinu tvoří rozlehlá úrodná pole a vinice, bělostné vápencové skály a skalní stepi a lesostepi s neobyčejně bohatou teplomilnou flórou a faunou. Pálava patří k nejdéle osídleným místům českých zemí. Právě odtud pocházejí odkryvy pravěkých tábořišť lovců mamutů, korunované proslulým nálezem keramické sošky Věstonické Venuše. Pálava se stala v roce 2003 součástí biosférické rezervace UNESCO Dolní Morava.

Perná

Obec je zaměřena už od pradávna na vinařství. V r. 1946 zde vznikla šlechtitelská stanice, která se postupně stala významným centrem vinohradnického výzkumu. Prvním významným úspěchem v rámci celé republiky bylo vyšlechtění odrůdy Pálava r. 1977, další odrůda Aurelius byla uznána v roce 1983.
Bohaté archeologické nálezy v této oblasti dokládají přítomnost člověka již v pravěku. Byly zde nalezeny hroby unětické kultury a také kosterní pozůstatky kultury laténské. S příchodem X. římské legie r. 276-282 n.l. sem byla přivezena vinná réva a následně v této oblasti pěstována.
Ves Perná se poprvé v písemných pramenech objevuje k r. 1305, kdy byla zcizena ze zeměpanské držby. V r. 1323, kdy patřila k mikulovskému panství, se objevuje její název Pergen. Jméno je odvozeno od německého pojmenování hory (Berg). Poprvé bylo použito v podobě Pernia – Perňa k r. 1720. K mikulovskému panství patřila až do roku 1848. Roku 1938 byla okupována německou armádou a připojena k Dolnodunajské župě. Sovětská armáda ves obsadila 23.4.1945.
Po vzniku republiky byl vsi stanoven úřední název Perná s německou variantou Bergen. Od osvobození v r. 1945 nese ves úřední název Perná. Noví osídlenci sem přišli do r. 1946 v počtu 159 rodin. Nejvíce bylo Valachů z obce Halenkov, dále z Kyjovska a Podivína. V r. 1950 zde bylo napočítáno 776 obyvatel oproti předválečnému stavu z r. 1930, kdy zde žilo 1031 občanů.
Blízkost bohatého Mikulova, ale i rozvinuté vinařství, které z Perné činilo bohatou ves, sem vždy lákaly armády. Vinice, které před válkou zabíraly 1/3 poddanské půdy, byly zpola zpustlé, neboť na nich neměl kdo pracovat.